redakce: Hrušky jak je neznáte!

Pod názvem tohoto stromu si většinou představíme Pyrus communis, které v podobě mohutných solitér stojí někde v sadu nebo na mezi za vsí. Jsou ale i jiné druhy, pro bonsaje daleko vhodnější!
25.03.2022  přečteno: 282x,  kat.:bonsaje

Hrušeň je v obecném slova smyslu strom, který nedělá v bonsajové praxi pěstitelům žádné větší problémy. Dá se tak hodnotit jako dřevina, která je ceněna jak pro svou siluetu, tak i pro období kvetení a nebo dozrávání plodů. A pozitivní je rovněž fakt, že se jedná o stromy dlouhověké s potenciálem zdravého a silného růstu v nádobě omezených rozměrů po mnohá desetiletí.

U nás se většinou soustředíme na klasické hrušně obecné a zajímavé druhy pocházející z Asie nás obvykle míjí. Je to ale škoda, protože se jedná o rostliny, kterým se u nás daří (jako ovocné stromky je nabízejí i mnohá zahradnictví) a v nádobách vypadají úžasně. V Japonsku se hrušně pěstují hlavně ve středních a větších velikostech, i když zajímavé a precizně zpracované šohiny nejsou výjimkou. U vyšších exponátů se pak využívá hlavně toho, že asijské hrušně mají plody menších velikostí, které perfektně ladí s rozměrnějším stromem. Navíc tyto bonsaje pravidelně kvetou, což je pro japonské pěstitele hodně důležité. Každý rok se tak exponáty hrušní během vegetace několikrát proměňují, což přispívá k jejich atraktivitě. Hodně ceněné je u těchto dřevin také stáří, protože hrušně obecně poměrně pomalu rostou. Neznamená to však, že by musely mít jen tenké kmeny, kvalitním ošetřováním a bohatým hnojením je možné dosáhnout i v miskách průměru 7 až 10 cm. Pokud je hrušeň pěstována ze semena ve volné půdě, začíná kvést a plodit asi v pěti až deseti letech věku, zatímco, je-li semenáč od ranného stádia jenom v nádobě a provádíme na něm pravidelné prořezávání za účelem tvarování, může trvat až dvacet let, než se objeví první květy a rostlina začne plodit. Proto se v bonsajové praxi vychází většinou z naroubovaných stromů, které plodí brzy a bez větších problémů.

mistrovske dilo. Strom je v nadobe vice nez 30 let. Vyska 58 cm.  stromek ze semene, stari 20 let, vyska 23 cm Pyrus serotina, vyska 12 cm Pyrus serotina, vyska 65 cm. Jak je videt, Nashi se hodi i pro styl bunjin.  tato bonsai je v nádobe asi 50 let. Plodi kazdy rok a je cenena take kvuli podzimnimu vzhledu, vyska 43 cm.

Mezi nejzajímavější asijské hrušně, které se hodí pro tvorbu kvetoucích bonsají, patří bezesporu Pyrus serotina (syn. Pyrus pyrifolia). Kromě ní se můžeme u japonských pěstitelů setkat také s dalšími druhy, které mají rovněž menší plody než naše hrušeň obecná. Je to např. Pyrus betulaefolia (hrušeň břízolistá). Pochází ze severní Číny a u nás nebo v evropských bonsai centrech se objevuje jako import. Jedná se o štíhlý, cca 5-10 m vysoký strom, který na rozdíl od hrušek českých nebo evropských poměrně rychle roste. Větve bývají převislé, jako mladé šedě plstnaté. Listy má hrušeň břízolistá vejčitě kosočtverečné, zašpičatělé a 3-6 cm dlouhé. Na okrajích bývají ostře pilovité. Květy tohoto druhu jsou bílé, plody jen kolem jednoho centimetru velké, mají hnědavou barvu s typickým bílým tečkováním. Pro bonsajovou praxi se dále hodí také v Japonsku využívaná Pyrus uyematsuana ´Makio´ nebo Pyrus ´Choojubai´, popř. Pyrus chuugokunashi. I když mají malé listy a plody, jsou většinou cizokrajné, a tak u nás zůstáváme co se výběru druhů týče pořád ještě u Pyrus communis, maximálně u Pyrus betulifolia.

Pyrus serotina (hrušeň písečná, čínská) je, jak již napovídá sám název, domovem ve střední a západní Číně. V dospělosti dorůstá do výšky 5–12 metrů, mladé výhony jsou lysé, načervenalé až temně hnědé. Listy má tato hruška vejčité, 6-10 cm dlouhé, což ji předurčuje pro bonsaje střední a vyšší velikosti. Kvete bíle a nese téměř kulovité plody o průměru asi 3 cm, jejichž barva je hnědá. Podobně jako u hrušně břízolisté na nich můžeme najít světlé tečky. Nashi (to je vžitý japonský název) je ovoce mírného pásu, které se i u nás pěstuje pod označením japonské nebo asijské hrušky. V současnosti je Nashi rozšířena v celé východní Asii i Japonsku a v posledních létech se s jejím pěstováním začíná také na jihoamerickém kontinentu, ve Francii a nebo v Itálii. V Česku jsou její plody zatím spíše exotickým druhem ovoce. Plod má kulovitý až mírně zaoblený tvar a většinou žlutavou barvu. Je šťavnatější a sladší než hruška evropská a vypadá a chutná jako kříženec mezi hruškou a jablkem (jedná se ale o samostatný druh). Kultivary Pyrus serotina jsou rozděleny do dvou skupin, přičemž většina odrůd patří do skupiny Akanashi (plody mají žluto-hnědé slupky). Méně početná skupina Aonashi pak sdružuje variety s plody, jež mají slupku žluto-zelenou. V Japonsku mají plody Nashi velkou cenu a jsou i drahé. Proto se běžně nekonzumují a podávají se spíše jako vzácnější pochutina hostům, kteří přijdou na návštěvu. Rovněž se dávají jako dárky, a pokud už se jí třeba v rámci oběda, vždy by to mělo být v kruhu rodinném.

Na pěstování není Pyrus serotina náročná a péče o ni se neliší od péče o hrušně obecné. Pro svůj zdárný růst a vývoj potřebuje slunné a vzdušné stanoviště, i když prosperovat může také v polostínu. Protože dobře snáší znečištěné ovzduší, vzrůstá její obliba hlavně v městských aglomeracích. Pro pěstování v nádobě a přesazování volíme standardní zeminu, kterou můžeme obohatit podílem kompostu nebo zásobním hnojením z rohové moučky. Někdo doporučuje i kvalitní drenáž, přičemž se odvolává na informace o špatném růstu v zamokřených zeminách. Chceme-li připravit Nashi pro růst o něco lepší podmínky, sázíme je do hrubozrnné směsi jílového gra¬nulátu (akadama), rašeliny a písku v poměru 1:1:1. U mladých rostlin, jejichž tloušťka kmene a rozvětvení se ješ¬tě vyvíjí, přesazujeme každé dva roky, starší bonsaje stačí přesadit v intervalu 3-5 let. Pyrus serotina snáší poměrně dobře přísušky a protože jí nevadí vápno a zasolená zem, můžeme ji klidně zalévat vodou přímo z vodovodu. Na živiny není náročná, spokojí i s minimem, které jí zajišťuje pravidelné přesazování. Chceme-li ale stromek tvarovat, musíme zabezpečit dostatečný růst zelené hmoty, a tak je pravidelné hnojení na místě. Podobně jako ostatní kvetoucí venkovní bonsaje hnojíme hrušeň písečnou až po odkvětu, což může být podle počasí a nadmořské výšky třeba až koncem května. Pro výživu volíme nejlépe organická pevná hnojiva, dobře lze ale využít i minerální, kdy se nemusíme bát zasoleného substrátu.

I když při tvarování převládá u hrušní podoba klasického stromu s rovným kmenem a košatou kulovitou korunou, obrázky v této reportáži dokazují, že ani polokaskády se nemusíme bát. Rozmanité podoby stromů bývají vídány na výstavách poměrně často, což znamená, že Nashi je dřevina určená pro kreativní tvarování. Základní podobu koruny určíme na jaře tzv. výchovným řezem, při němž odstraníme všechny suché a polámané větve, stejně tak jako výhony rostoucí směrem vzhůru (vlky). Větévky zakrátíme podle potřeby na 2–3 pupeny, poslední by měl směřovat ven! Další podobu koruny určuje tzv. letní řez, kterým oslabujeme intenzitu růstu a zároveň podporujeme plodnost. U starších hrušní můžeme provádět podobně jako u ovocných stromů také tzv. řez na patku, kterým podporujeme vznik plodonosného obrostu. Drátování a následné tvarování nepředstavuje pro hrušky žádný problém. Díky tomu, že rostou pomaleji, se nemusíme bát toho, že dráty rychle zarostou a poškodí kůru.

Diskuse k článku:
Počet příspěvků v diskusi: 0
    

  

Kontakt: redakce: Jan Stropnický. Tento server provozuje firma Jan Stropnický - Bonsai Academia. Aktualizace stránky je prováděna vždy, když se na české bonsajové scéně něco zajímavého děje. RSS. Doporučené rozlišení pro prohlížení této stránky je 1024 x 768 a více.  ISSN 1213-6840.
© 2001-2022 J.Stropnický, K.Stach, J.Junek             design: Jan Junek       Zásady ochrany osobních údajů