Milan Roskoš: Tajemství jednoho tisu.

Občas se stane, že pěstování bonsají není jenom o jednom stromu. Rostlina totiž může skrývat netušené překvapení...
14.04.2021  přečteno: 431x,  kat.:bonsaje

Tis prezentovaný v naší reportáži jsem získal výměnou za služby od svého přítele, kterému se starám o zahradu. Sám ho vlastními silami v roce 2016 vykopal a umístil do velké plastové přepravky, ve které rostl až do doby prvního tvarování. Původně byl strom o hodně vyšší, během času ho ale původní vlastník neustále zmenšoval.

Možná vás zajímá, jak vypadají kořenové náběhy, protože kmen je opravdu mohutný. Ale všichni, co tisy pěstují, vědí, že tyto dřeviny žádná velká nebari nevytvářejí. V současné době je strom v zemi, kam jsem ho s ohledem na lepší regeneraci po prvním tvarování zasadil. Ale v okamžicích, kdy čtete tento článek, se chystám na jeho vyzvednutí a přesazení do první, zatím jen provizorní mísy. Kořenové náběhy se budu samozřejmě snažit odhalit, ošetřit a dále pěstovat tak, jak se to dělat má. U tisu ale žádné velké zázraky čekat nemůžeme.

U této zahradní jamadori bude hodně důležitá její finální podoba, strom jsem se snažil koncipovat jako dvojkmen. Na fotografiích je jasně vidět hlavní mohutný kmen a vedle něj další menší, s větvemi směřujícími ven z kompozice. Důležitým doplňkem tohoto tisu je také mrtvé dřevo. To musí být naprosto věrohodné, protože jen tak je možné přijatelným způsobem „zakrýt“ všechny jizvy po řezech a redukci kmene či větví. Správně ošetřené pak bude navozovat atmosféru boje tisu s přírodními živly někde v horách. Zatím je zpracováno jen nahrubo, jeho finální podoba se bude rodit dlouhá léta.

Když jsem se snažil při tvarování stromu redukovat kořenový bal, napadlo mě, že kus odříznutého a v podstatě bezcenného dřeva využiji k tomu, abych z něj vyrobil stoleček pro doplňkovou rostlinu. Ten bych pak mohl společně s tímto tisem vystavit v tokonomě! Je to dozajista zajímavý nápad, který by prezentaci této jamadori filozoficky pozvedl na kvalitativně vyšší úroveň.

Pokud chcete dále s čerstvě odříznutým kusem dřeva pracovat, jistě víte, že nejprve musí vyschnout. Já jsem tak zhruba na rok na tuto surovinu „zapomněl“, předtím byla samozřejmě nahrubo očištěna od zbytků kořenů, země a kůry. Výška dřevěné desky, ze které jsem následně stoleček vyráběl, činila asi 10 cm.

Během doby, kdy se prkénko sušilo, jsem se na něj chodil dívat, občas ho trochu očistil a přemýšlel, jakou podobu či tvar by měl stoleček mít. Jak již bylo v článku zmíněno, říkal jsem si, že zkusím udělat něco jako „dítě“ mého tisu, prostě věc, která bude s vystavovanou bonsají velmi úzce korespondovat, stane se její součástí. A bude-li vše správně vysvětleno a srozumitelně prezentováno, návštěvník výstavy si vyslechne zajímavou historii nejen bonsaje, ale i stolku s doplňkovou rostlinou. Myslím, že se svým způsobem jedná o unikát, který se pěstitelům bonsají nejen u nás, ale i v Evropě bude dozajista líbit.

V momentě, kdy byl materiál dostatečně suchý, vzal jsem ho do práce a udělal s ním přesně to, co dělám i s jinými stolky, které vyrábím. Nejprve bylo třeba odstranit poslední zbytky zaschlé špíny, budoucí stolek detailně odkornit, odřezat drobné kořínky, všechny plochy následně obrousit a nakonec upravit samotný povrch. To vše se musí dělat pečlivě, s rozvahou a se smyslem pro detailní práci. Zároveň bychom se měli snažit o „vypreparování“ co největšího množství detailů, které nám surovina nabízí.

Velmi důležitou fází čištění je i práce s proudem vody, nejjednodušší a nejefektivnější metoda likvidace i toho nejjemnějšího znečištění. Poté co prkénko oschne, vezmeme do ruky dláto, nožík, škrabku či nějakou jemnou frézku a začíná piplavá, dlouho trvající práce…

Pokud jsme s tvarem a podobou spokojeni, přichází na řadu poslední fáze výroby. Hrubým a jemným kartáčem (následně i smirkovým papírem) musíme stoleček vyhladit a následně vyleštit. Co se týče konečné povrchové úpravy, dá se použít buď vosk, nebo bezbarvý lak. Já sám se kloním spíše k laku, z hlediska krytí používám 30% matný. Lak naneseme na čisté dřevo, necháme zaschnout, pak přebrousíme a pokračujeme další vrstvou laku. Povrch následně ztmavne, zvýrazní se žíly a některé již původně tmavší pasáže, stolek dostává nový rozměr.

Co se týče prezentace tisu i podložky pro doplňkovou rostlinu, o té budu ještě hodně přemýšlet. To z toho důvodu, že také bonsai musí mít v tokonomě svůj stolek a ten by měl být s tím kořenovým v naprostém souladu. Z hlediska doplňkové rostliny pak předpokládám nějakou travinu, ale to už je jenom otázka možností výběru…

Diskuse k článku:
Počet příspěvků v diskusi: 1     poslední: 14.04.21 18:41
    

  Stolek - tohle se mi ....  vladimír touš14.04.21 18:41

  

Kontakt: redakce: Jan Stropnický. Tento server provozuje firma Jan Stropnický - Bonsai Academia. Aktualizace stránky je prováděna vždy, když se na české bonsajové scéně něco zajímavého děje. RSS. Doporučené rozlišení pro prohlížení této stránky je 1024 x 768 a více.  ISSN 1213-6840.
© 2001-2021 J.Stropnický, K.Stach, J.Junek             design: Jan Junek       Zásady ochrany osobních údajů