Jan Lengál: Autorská výstava bonsají Jiřího Hylmara

Pozvánka na prezentaci bonsají jednoho z našich nejstarších pěstitelů...
13.09.2008  přečteno: 1572x,  kat.:bonsaje

Program výstavy:

KDY: od 26. 9. do 28. 9. 2008, denně od 9 do 17 hodin
KDE: Obecní úřad v Benešově u Semil
INFO: J. Lengál, 774 360 022

Kdo je Jiří Hylmar?

Samotnou bonsajistiku chápu v prvé řadě jako záležitost výtvarnou, nikoliv botanickou. Prostě estetika je u mě v tomto koníčku na prvním místě. Myslím si, že pěstování bonsají je tvorba na jedno téma – téma strom.

Japonskou typologii jako takovou používám poměrně nerad, protože nemám v oblibě přísné dělení rostlin a fakt, kdy třeba kvůli jedné jediné větvi je bonsai nezařaditelná a pro někoho možná méně hodnotná. Dávám přednost tomu, aby si strom sám určil, kam a v jaké podobě chce růst, pouze mu v jeho snahách pomáhám a některé věci opatrně koriguji. V podstatě se dá říct, že jsem velice pokorný a na rozdíl od jiných pěstitelů, kteří násilně drátují, řežou a ohýbají, se stromu ptám, kam chce růst a jak chce v budoucnu vypadat. Nezříkám se ale inspirace, kterou nacházím v knihách a odborných časopisech, protože čím víc předloh pro tvarování člověk vidí, tím lépe může bonsajím jako takovým porozumět.

Celý svůj bonsajový život se snažím řídit několika hlavními zásadami. První je pečlivost a ta druhá postihuje oblast, která není dnes bohužel řadě pěstitelů vlastní – udržet stromek v nádobě dlouhodobě živý a zdravý. Je to velice jednoduchá věta, ale jistě si dokážete představit, co se za těmito několika slovy skrývá. Další zásadou, na kterou nikdy nezapomínám, je věnovat bonsajím každodenní, byť jen krátkým časovým úsekem vyjádřenou, detailní péči. Na některých výstavách totiž vídám stromy, které jsou zajímavě tvarované, často s použitím i moderních japonských pěstitelských metod, ale když se na tuto rostlinu podívám zblízka, mnohé detaily chybí…

Jiří Hylmar

První obrázky miniaturních stromků jsem viděl již jako malé dítě v časopise svého otce. Magazín se jmenoval „Rádce zahrádkářů z Předmostí na Moravě“, vycházel před válkou a byly v něm obecné rady nejen pro zahrádkáře, ale i pro chovatele drobného hospodářského zvířectva. A právě v tomto časopise byla také reportáž o malých stromcích z Japonska. Již tenkrát mě to zaujalo, a tak jsem běžel do lesa a tam nakopal první sazenice. To mi mohlo být nějakých 8 nebo 10 let. Samozřejmě mi všechno uhynulo a já pak čekal na další impulsy, které se dostavily až v dobách vzniku Pražského bonsai klubu. Tehdy jsem stejně jako řada z vás navštěvoval výstavy „U zlatého melouna“ či na jiných místech Starého Města pražského.

Výchozí materiál pro pěstování bonsají jsem získával převážně z řízků (nikdy jsem nepracoval s jamadori), pouze některé borovice mám z volné přírody, z kamenných zídek, které v našem okolí vyskládali sedláci. Řada rostlin má i zajímavý životní příběh, jako jedna z mých sosen, kterou jsem nalezl při výletu s rodinou u jednoho kiosku v Besednici. Stála v cestě, skoro každý turista si na ni šlápnul a bylo jen otázkou času, kdy její životní pouť na tomto místě skončí. Na jednu stranu mi jí bylo líto, na druhou stranu jsem ji hluboce obdivoval – vydržela skutečně hodně! Raději jsem ji tedy vyzvedl, pěstoval a před nějakým časem věnoval příteli Janu Lengálovi…

Stejně jako netradiční způsob, kterým jsem se dostal k pěstování bonsají, jsou mi vlastní i poněkud odlišné praktiky při jejich pěstování. Pokud jde o zem, nenajdete u mě žádné importované a speciální (i když nepopírám, že velmi kvalitní) materiály, beru do práce hlínu, kterou mám na záhonech v naší zahradě. Pouze pokud se mi zdá moc jílovitá, přidávám do ní trochu rašeliny a písku. Na rozdíl od jiných pěstitelů nevyznávám teorii častého přesazování a své stromy v miskách přesazuji velice málo. Nejstarší borovice, kterým je kolem 15 let, jsem přesazoval možná jen třikrát. Díky tomu se mi ale stává i to, že expandující kořeny prolomí stěny misky, a ta praskne. Zároveň s její výměnou pak bonsajím dávám i nový substrát.“

Podobně přistupuji i ke hnojení, kdy se snažím přiblížit k filosofii japonských pěstitelů, kteří pro své bonsaje připravují „jalový“ substrát a následně hnojí kvalitně a dostatečně organickými složkami. Pro své bonsaje nepoužívám žádná syntetická hnojiva, hnojím v delších intervalech a používám výhradně kravinec, který přikládám v tenkých vrstvách v sušené formě na povrch misky.

Bonsai by podle mého názoru měla být nenápadně elegantní a ne šokovat svou neobvyklostí, prapodivným tvarem nebo barevně kontrastní miskou. Myslím, že Japonci pro to používají výraz šibui. Měl by to být objekt, kolem kterého člověk projde, po několika krocích se zastaví a řekne si: „Co jsem to vlastně viděl?“. V ten okamžik se pak otáčí, vrací se zpět a jde si bonsai prohlédnout.

Stejně tak jako jsem já v dobách minulých hledal bonsajové nadšence a pěstitele, budu velice rád, když si k nám někdo najde cestu a já se s ním podělím o své životní pohledy a zkušenosti. Branka naší zahrady je otevřena všem, lepší je samozřejmě předem zavolat. Žijeme v malé vesnici Benešov u Semil a naše telefonní číslo je 481 623 588.

Hodně lidí, kteří mě navštíví, se diví, když jim řeknu: „Vezměte si stromek i s miskou do ruky a pořádně si ho prohlédněte“. Chápu, že na velkých výstavách se toto dělat nemůže, ale pokud jsem u svých bonsají přítomen, nevidím důvod, proč neumožnit někomu, komu se mé stromy líbí, obdivovat i jinak skryté detaily. Jedině v okamžiku, kdy rostlinu držíte na dlani a můžete si s ní otáčet, vidíte výsledky pečlivé a dlouholeté práce, kterou jí pěstitel věnoval. Pozorovatel s rostlinou naváže ten nejužší vztah, a může tak velice intenzivně vnímat její krásu a podobu…

Závěrem bych se s vámi ještě rád podělil o jednu zajímavost. Již léta se snažím od známých i méně známých pěstitelů získat formou definice na téma „Co je bonsai“ jejich názory a pohledy na tuto problematiku. A byl bych špatným sběratelem, kdybych neměl definici vlastní, kterou bych rád toto povídání zakončil:

"Vlož hrst Země do misky z dobré ruky hrnčířovy. Zasej semeno Stromu a zavlaž je rosou a kapkou svého potu. To vše uchop něžně a pevně a drž ve dne i za svitu cirkumpolárních souhvězdí. Dívej se přitom a dívej se a dívej se. Za sto let budeš mít Bonsai. Bude jí tisíc let. Bude nenápadně nevtíravě elegantní, nádherná. Třeba bude mít jen jeden kořen a jednu větev s jedním lístkem. Bude dokonalá, ale zdaleka ne hotová, protože cíl je cesta. Jdi po té cestě krůček za krůčkem. Někdo možná zahlédne tvou stopu a spatřiv ji, zatouží též vidět…"

Diskuse k článku:
Počet příspěvků v diskusi: 10     poslední: 30.09.08 13:36
    

  Ten chlapík se mi líbí  Hanzo14.09.08 14:58
 > Re: Ten chlapík se mi líbí  Jarda Marek16.09.08 15:19
 >> Re: Ten chlapík se mi líbí  Hanzo24.09.08 10:24
 >>> Re: Ten chlapík se mi líbí  Jarda24.09.08 21:29
 >>>> Re: Ten chlapík se mi líbí  Hanzo25.09.08 15:58
 >>>>> Re: Ten chlapík se mi líbí  Jarda26.09.08 20:36
  Po přečtení článku mám rozporu...  Luděk Urbanič15.09.08 10:57
  Poděkování  Jarda Marek26.09.08 20:41
  Poděkování  Hanzo29.09.08 16:33
  Poděkování  Jarda Marek30.09.08 13:36

  

Kontakt: redakce: Jan Stropnický. Tento server provozuje firma Jan Stropnický - Bonsai Academia. Aktualizace stránky je prováděna vždy, když se na české bonsajové scéně něco zajímavého děje. RSS. Doporučené rozlišení pro prohlížení této stránky je 1024 x 768 a více.  ISSN 1213-6840.
© 2001-2023 J.Stropnický, K.Stach, J.Junek             design: Jan Junek       Zásady ochrany osobních údajů