Tak především asi pro Honzu Nápravu (jak by napsal Peter, příslušníka mlčící většiny):
Dnes jsem poprvé ochutnal thajskou mačču. Popravdě, nevím, jestli používat název mačča, protože na krabičce stojí název Wirun Green Tea (Powder).
Připravil jsem stejně, jako si připravuji tu japonskou. Hišaku, časen a čawan (z dílny Petra Nováka) a už se šlehalo. Hustotou jsem se přibližoval spíš čaji usuča, řidšímu. Asi proto, aby se hostům nedostavila nauzea. (A pro jistotu nebyly připraveny ani žádné zákusky, ikdyž kdosi tam navrhoval nějakou dobrotu s wasabi.) Vlastní čaj nebyl špatný. Byl rozhodně kvalitnější než japonská mačča na vaření. Nebyl rozhodně nakyslý. Postrádal lehký rybinový nádech, patrný prakticky ve všech japonských čajích (snad kromě hodžiča). Ušlechtilou hořkost kvalitnějších sort mačča ale bohužel nedisponoval. Jakožto usuča nemohl být extrémně napěněný, ale zajímavé bylo, že na dně nebylo prakticky žádné "bahýnko", usazený, nerozšlehaný prach.
Celkově shrnuto, nebylo to nic moc, ale vypít se to dalo.
(No a teď je asi v táborské DČ veselo.

)