Když se vrátím k tomu, co napsal pan Kotál; pochopil jsem ho tak, že mu jde o ty pocity a situaci, ve které se soutěžící na takovéhle akci ocitá. Časový limit, přihlížející publikum a porota a třeba i obavy z výsledku.
Rozhodně nejsem schopen natvarovat uspokojivě malou rostlinu na základ budoucí bonsaje najednou. Ještě tak nějakou tu větev na svých větších bonsajích doma, to jo. Ty soutěže " z ničeho bonsai" můžou být ošidné i pro lidi, kteří to opravdu umí. Můžou dostat (si vylosovat) nevhodnou, nebo ne úplně zdravou rostlinu a taky nic moc nedokážou. To už se přece taky stalo. Nicméně, ještě jednou, opravdu nejsem tím, kdo to umí. Já jsem na cupy začal jezdit proto, že jsem o to byl požádán panem Stropnickým v roce, kdy měl pan Pišl nedostatek soutěžících. Tehdy soutěžil i pan Stropnický a taky Jarda Poupa, kterej je velmi šikovnej bonsajista a i přesto ani on do finále tehdy nepostoupil.
Jeden ze zdejších poměrně hojně diskutujících lidí mi včera napsal, že mu jedna další známá postava české scény potvrdila, že jedna ze soutěží ČBA byla skutečně částečně zmanipulována. Ovšem je pravda, že tehdejší vítěz je opravdu kvalitním tvarovačem a víceméně si to fakt zasloužil.